Harriet Andersson, švédská divadelní a filmová herečka. Vystudovala soukromou hereckou školu. Od roku 1953 - na jevišti městského divadla v Malmö. Ve filmu debutovala v roce 1950 ve filmu Larse Erika Chellgrena „Zatímco město spí“. Setkání s režisérem Bergmanem přineslo Andersonovi velkou slávu v jeho první roli - ve filmu „Léto s Monikou“(Sommaren Med Monika, 1952), bez ozdob o vzniku milostných citů mezi mladým mužem a dívkou ze sociálního dna.
Životopis
Ve filmu debutovala v roce 1949. Setkala se s Ingmarem Bergmanem v Městském divadle v Malmö na počátku 50. let. V roce 1953 si zahrála titulní roli v jeho filmu Leto s Monikou. Později hrála v dalších devíti jeho filmech. Celkově se zúčastnila více než 90 filmů.
V divadle hrála role v Shakespearově Hamletovi, Donu Juanovi Moliérovi, Ibsenově Divoké kachně, Strindbergově sonátě duchů, Šesti postavách při hledání autora Pirandellovi, zámku Kafka atd.
Osobní život Harriet Anderssonové
Prvním manželem herečky byl její přítel z dětství Bertil Weyfried. Svatba proběhla bez většího rozsahu, byli na ní přítomni pouze nejbližší přátelé a příbuzní. Bertil se zaměřil na tehdy velmi mladou a málo známou herečku. Brzy měl pár dceru, která se jmenovala Petra. Zdálo by se, že rodinný život byl opravdovou idylkou, ale jejich šťastné manželství mělo trvat jen pět let. Ambiciózní a vzpurná Harriet se nemohla cítit plně realizována se svým obyčejným učitelem na škole B. Weyfriedem. Druhé manželství herečky bylo mnohem rezonančnější a bylo široce medializováno. Slavný finský politik, filmový režisér a producent Jorn Donner se stal vyvoleným švédské herečky. Ten přispěl k rozvoji Harrietiny počáteční kariéry. Toto manželství však trvalo jen několik let, poté se pár oficiálně rozvedl.
Kariéra
Protichůdná dualita ženské přirozenosti je v centru pozornosti herečky a režiséra a v jejich dalším společném díle „Večer bláznů“(1953), které se vyznačuje pronikavou bolestí pro ponížené a urážené. Zcela jiný, život potvrzující pátos je naplněn obrazem dívky z lidu, služebnice Petry v lyrické komedii stejného režiséra „Úsměvy letní noci“(Sommarnattens Leende, 1955).
Dlouhá spolupráce s Bergmanem Andersonem (hrála v 10 jeho filmech) vděčí za nejvyšší úspěchy její tvůrčí cesty - dramatický obraz mladé ženy Karin, která bolestně prožívá hluboké oddělení od svého manžela a otce a ve filmu postupně ztrácí rozum. „Jako v zrcadle“(Sasom I En Spegel, 1960). Přesvědčivé pozdější důkazy o plodnosti tohoto svazku - epizodická role služebné Justiny v rodinné ságe „Fanny a Alexander“(Fanny Och Alexander, 1982), stejně jako hlavní role v televizním filmu I. Bergmana „The Two Blessed “(De Tva Saliga, 1985).
Herečka úspěšně hrála s dalšími švédskými režiséry: J. Doinerem ve filmu "Neděle v září" (Neděle v září 1963); „To love“(Att Alska, 1964), W. Sheman ve filmu „Linus“(Linus, 1979). Role, kterou hrála ve filmu S. Bjorkmana „Bílá zeď“, byla oceněna na MFF v Moskvě 1975.
Nejslavnější filmy za účasti Harriet Anderssonové:
1950: Zatímco město spí / Medan staden sover (Lars-Erik Chelgren)
1951: Rozvedený / Frånskild (Gustav Molander, scénář I. Bergmana)
1953: Léto s Monikou / Sommaren med Monika (I. Bergman)
1953: Večer bláznů / Gycklarnas afton (I. Bergman)
1954: Lekce v lásce / En lektion i kärlek (I. Bergman)
1955: Dámské sny / Kvinnodröm (I. Bergman)
1955: Úsměvy letní noci / Sommarnattens leende (I. Bergman)
1956: Poslední pár, běh / Sista paret ut (Alf Schoberg, scénář I. Bergman)
1957: Synnöve Solbakken (Gunnar Hellström podle románu Björnstierne Björnsona)
1961: Through Dim Glass / Såsom i en spegel (I. Bergman, nominace BAFTA na nejlepší zahraniční herečku)
1963: neděle v září / En söndag i září (Jorn Donner)
1964: About All These Women / För att inte tala om alla dessa kvinnor (I. Bergman)
1964: To Love / Att älska (Jorn Donner, Volpi Cup na MFF v Benátkách za nejlepší herečku)
1964: Zamilované páry / Alskande par (květen Setterling)
1965: För vänskaps lebka (Hans Abramson)
1965: Bridge of Vines / Lianbron (Sven Nykvist)
1965: Dobrodružství začíná zde / Här börjar äventyret (Jorn Donner)
1966: Smrtelná aféra (Sidney Lumet)
1967: Stimulace / Stimulantia (Jorn Donner)
1967: Lidé se setkávají a jemná hudba naplňuje srdce / Människor möts och ljuv musik uppstår i hjärtat (Henning Carlsen, Bodilova cena za nejlepší herečku
1967: Tvärbalk (Jorn Donner)
1968: Dívky / Flickorna (květen Setterling)
1968: Bitva o Řím / Kampf um Rom (Robert Siodmak)
1972: Whispers and Shouts / Viskningar och rop (I. Bergman, David di Donatello, Zlatý brouk pro nejlepší herečku)
1975: Bílá zeď / Den vita väggen (Stig Bjorkman, cena za nejlepší herečku na MFF v Moskvě)
1975: Monismanien 1995 (Kenne Fant)
1977: Snorvalpen (Wilgot Schöman)
1982: Fanny a Alexander / Fanny och Alexander (I. Bergman)
1986: The Two Blessed / De Två saliga (I. Bergman, TV)
1999: Happy End (Christina Olofson, nominace na Zlatého brouka za nejlepší herečku)
2003: Dogville (Lars von Trier)
Ceny a ocenění
1964 - Volpi Cup na MFF v Benátkách pro nejlepší herečku ve filmu To Love.
