Alisa Herz-Sommer (Alisa Sommer-Herz) - československá a izraelská pianistka, memoárka, učitelka. Je považována za nejstarší přeživší holocaustu. Podle britských dlouhosrstých jí přežila jen hudba.
Její příběhy byly věnovány programům na nejznámějších televizních kanálech, byly o ní psány knihy, natáčeny dokumenty. V renomovaných publikacích byly publikovány četné rozhovory s Alice Hertz-Sommerovou. Ve více než století biografie je však tolik událostí, že je čas natočit ne jeden film o slavném pianistovi, ale celou sérii nebo ságu. Nebude horší než legendární „Schindlerův seznam“.
Začátek cesty k povolání
Biografie Alizy Herzové začala v Praze v roce 1903. Dívka se narodila 26. listopadu v židovské bohaté rodině. Budoucí celebrita a obě její sestry dostaly dobré vzdělání. V domě se často scházeli filozofové a spisovatelé. Následně se Alicina starší sestra Irma provdala za publicistu a filozofa Felixe Welcha.
Paní Sommer-Hertz už od útlého věku milovala hudbu. Ve třech letech se poprvé posadila za klavír. Irma ji naučila hru. Dítě chytilo vše za běhu. V pěti letech pozvali její rodiče ke své dceři Konrada Anhoge, žáka Franze Liszta. Dívka se lekcím s ním opravdu líbila. Tvrdohlavá a cílevědomá povaha snila o tom, že se stane profesionálním hudebníkem.
S jistotou kráčela k uskutečnění svého cíle. V šestnácti letech se Herz v Praze stal nejmladším studentem Německé konzervatoře. Učitelé viděli ve studentovi velký potenciál. Na konci dvacátých let bylo jméno umělce známé po celé Evropě. V roce 1931 se Alice stala manželkou amatérského houslisty Leopolda Sommera. V roce 1937 se do rodiny narodil syn Stefan. Následně si vybral hudební kariéru, přestěhoval se do Izraele a stal se violoncellistou, skladatelem a skladatelem populární opery. Změnil si jméno na Raphael.
S příchodem německých vojsk do Československa mnoho příbuzných a přátel Alize opustilo zemi. Pianistka a její rodina se však rozhodli zůstat doma. Navzdory zákazu koncertovat a učit Sommer pokračovala ve hře i během dne a studenti s ní neopouštěli hodiny.
Obtížný čas
Po odchodu ze života své matky začala Alice v zoufalství provádět nejsložitější klavírní díla, Chopinovy etudy. Hra ji zachránila před tvrdou realitou života. V roce 1943 byla Sommer-Herz spolu se svým synem a manželem poslána do „příkladné židovské osady“, do koncentračního tábora v Terezíně.
Bylo tam hodně lidí z umění. Sommer pokračoval ve hře na novém místě. Zúčastňovala se koncertů a později tvrdila, že dokázala přežít všechny hrůzy holocaustu jen díky hudbě.
Po osvobození v roce 1945 se vězni vrátili do své vlasti. V Praze byla Alice, která se sotva vrátila domů, požádána, aby provedla koncert v rádiu. Bylo vysíláno do Izraele, kde žila dvojče klavíristky Marianne. Dozvěděla se tedy o své sestře. Marianna pozvala Alize, aby se k ní přestěhovala. Tak to udělala. Alice a její syn brzy odjeli do Izraele.
Ve zaslíbené zemi stála u zrodu založení Jeruzalémské hudební akademie, kde poté pracovala jako učitelka. Pianista byl v zemi respektovanou osobou, slavným pianistou. Také svého syna učila hudbu.
Nové kolo osudu
Herz-Sommer strávil v Izraeli asi tři desetiletí. Jeho matka se přestěhovala do Londýna, kde se v polovině osmdesátých let usadil vychovaný Stefan-Raphael a jeho rodina.
Téměř okamžitě po přestěhování jí byla diagnostikována vážná nemoc. Překvapivě život milující organismus se však s nemocí vyrovnal. Alice se vzpamatovala a pokračovala v představování.
Téměř sto let stará pianistka každý den navštěvovala bazén a ráno si z paměti hrála své oblíbené skladby. Vydala dva živé disky. Na konci podzimu 2013 oslavila Sommer-Herz své příští narozeniny. Žila sama v malém bytě v Londýně. V listopadu 2013 dosáhla paní Sommerová 110 let.
Až do posledních dnů hrála z paměti, bez not. Za prvé, podle dlouhosrstých, dávala a stále klade hudbu, která se stala jejím náboženstvím, a duchovní pokrm. V běžném jídle není pianista vůbec náročný. Stačí jí vývar vařený z čerstvého kuřete.
Životní síla
Alice si je jistá, že ve svém optimismu čerpá sílu žít. Dlouhá játra se nikdy nedala odradit, vždy věřila v to nejlepší. To ji během války zachránilo a dalo podnět žít dál.
Během svého dlouhého života se kreativní osoba setkala se spoustou zla, ale vždy dokázala projít tím, jako by se soustředila na dobro. Můžete vědět o existenci špatného, ale vždy usilovat o dobré - to je její krédo. A tajemství dlouhého života je v jeho jednoduchosti a v tom, jak strávit uvolněná léta.
V roce 2012 napsala na základě rozhovorů s renomovanou pianistkou Caroline Stossingerovou Století moudrosti: Poučení ze života Alice Herz-Sommerové - nejstarší žijící přeživší Holocast na světě. Byla vydána v téměř třiceti zemích. Umělec se v roce 2006 stal hrdinkou filmu „Alice's Piano“.
Byl o ní natočen dokumentární film „Dáma v čísle 6“, který byl v roce 2014 oceněn „Oscarem“. Alisa Herz-Sommer zemřela 23. února 2014. Umělkyně nazvala tajemství její dlouhověkosti schopnost nacházet ve všem pozitivitu.
Tito lidé nabijí plnost bytí. Při jediném pohledu na ně je zřejmé, že dokud člověk žije, nic není ztraceno a nic zbytečné.
