Jantar z Pobaltí zdobil korunu Tutanchamona, v té době byl považován za jeden z nejcennějších kamenů. Informace o jantaru najdete v Homerově Odyssey. Féničtí obchodníci nazývali kámen Sakhal, tedy kapky pryskyřice, což ve skutečnosti je.
Během bouře v Baltském moři vlny zvedají malé předměty i ze dna, takže plovoucí jantar lze nalézt také v mořské trávě, která se houpá na příboji. Oblázky se také nacházejí v oblázkových zátokách pod vodou. Bouře na těchto místech jen za chladného počasí, takže jantarové „lapače“nosí speciální neoprény, aby se zabránilo podchlazení.
Někteří místní chytají jantar pomocí drátěných sítí připojených k dlouhým sloupům. S těmito náčiními rybáři naberou trávu z pobřeží. Řasy jsou pečlivě tříděny při hledání jantaru. Trávu, která je blízko břehu, snáze sbíráte pravidelnými a častými hrablemi.
Chytání jantaru se postupně stává zábavou nebo sportem. Soutěže se konají v Rusku (hlavně v Kaliningradu), Německu, Litvě a Polsku. Chytání této zkamenělé stromové pryskyřice je spíš jako těžba zlata. Chcete-li získat přístup k soutěži, stačí se objevit na správném místě a v pravý čas.
Na soutěžích v Kaliningradu se účastní asi sto lidí, kteří od časného rána do pozdní noci pomocí speciálního vybavení (síť, hrábě a lopatka) třídí nejbližší řasy a písek. Není nutné vstupovat do samotného moře nebo do lomu.
Organizátoři soutěže někdy předem připraví speciální gumový bazén, kolem kterého jsou rozptýleny drobky jantaru. Vítězem je ten, kdo sbírá nejvíce zkamenělou pryskyřici v daném časovém období.
Rybaření jantaru je stále populárnější. Polsko již hostilo 11 mistrovství světa v tomto neobvyklém sportu. Na posledním z nich obsadil ruský národní tým první místo mezi zahraničními týmy. V Kaliningradu se plánuje pořádat evropské mistrovství v jantarovém rybolovu.
Zkušení lapači zkamenělé stromové pryskyřice tvrdí, že nejlepších pokusů se dosahuje při severozápadním větru a velkých vlnách. V hlíně poblíž břehu uvízlo hodně jantaru.
