Anton Walbrook je rakouský herec, který žil ve Velké Británii pod jménem Anton Walbrook. Byl velmi oblíbeným hercem v Rakousku a předválečném Německu, ale z důvodu své vlastní bezpečnosti opustil svou vlast v roce 1936 a pokračoval v kariéře v anglickém kině. Anton je nejlépe známý svými filmy Život a smrt plukovníka Blimpa a Červené boty.
Životopis
Antonovo skutečné celé jméno je Adolf Anton Wilhelm Volbrück. Narodil se 19. listopadu 1896 ve Vídni v Rakousku. Otec - Adolf Ferdinand Bernhard Hermann Volbrück, matka - Gisela Rosa. Rodina Wolbrücků se skládala z deseti generací herců a pouze Antonův otec nebyl herec, ale cirkusový klaun. Dědeček Adolf Wollbrück byl odrůdový umělec.
Anton získal vzdělání na klášterní škole ve Vídni a na střední škole v Berlíně.
Díky svým rodičovským kontaktům se Anton stal osobním studentem tehdy slavného režiséra Maxe Reinhardta a udělal kariéru v rakouském divadle a kině.
Během první světové války byl Anton zajat Francouzi. V zajetí založil Wolbrück divadlo Aucher Capture Theatre, které později vystoupilo na pódiích v Mnichově, Drážďanech a Berlíně.
V předválečném Německu začal hrát v němých filmech a nových zvukových filmech. Jeho role je jako elegantní kosmopolitní gentleman. A často vystupoval s Renatou Müllerovou.
Od roku 1933 změnil svůj vzhled a narostl mu knír.
V roce 1936 cestoval Wolbrück do Hollywoodu, aby znovu natočil některé scény a dialogy pro nadnárodní film Voják a dáma (1937). Ve Spojených státech odstranil jak své celé jméno „Adolph“, tak „Wilhelm“a stal se z něj jednoduše Anton Volbrück.
Ale ani do Rakouska, ani do Německa se Anton nikdy nevrátil. Faktem je, že Wolbrück byl homosexuál a lidé jako on byli pronásledováni nacisty. Podle klasifikace norimberských zákonů byl navíc Wohlbrück uznán jako napůl židovský (jeho matka byla židovská) a byl tvrdým odpůrcem národního socialismu.
Po návštěvě Ameriky se proto Wolbrück od roku 1936 usadil v Anglii a změnil si příjmení na Walbrook, jak je to z hlediska anglické výslovnosti výhodné. Brzy si našel práci jako filmový herec. Jeho tvůrčími rolemi byly role elegantních nebo zlověstných kontinentálních Evropanů. Anton pracoval jako herec a propagoval židovské herce a „neárijské“německé herce při každé příležitosti, často jim poskytoval finanční pomoc a zachránil je před nacistickým režimem.
Anton Walbrook dostal pas občana Spojeného království až v roce 1947.
Anton Walbrook zemřel 9. srpna 1967 ve věku 70 let na infarkt v německém Garazhausenu v Bavorsku. K útoku došlo během jeho vystoupení na jevišti. Podle jeho vůle je jeho popel pohřben na hřbitově kostela sv. Jana v Hampsteadu poblíž Londýna.
Kariéra v Německu
Martin Luther (1923) je němý film režírovaný Karlem Wüstenhagenem.
Mater Dolorosa (1924) je němý film Josepha Delmonta.
„Tajemství hradu Elmshoch“(1925) - němý film Maxe Obahla v roli Axela.
V roce 1931 Anton hrál ve třech filmech najednou: „Flip Mortale“režiséra Henriho Duponta, „Company Pride No. 3“režiséra Freda Sauera jako princ Willibald a role Maxe Bindera ve filmu „Tři z úřadu pro nezaměstnanost“režie Eugene Thiele.
V roce 1932 byly s Walbrookem uvedeny další tři filmy: „Five Damned Gentlemen“- německá verze francouzského filmu režiséra Julien Duvivier, „Melody of Love“režiséra Georga Jacobiho a „Child“od Karla Lamacha.
Rok 1933 se rovněž nesl ve znamení tří filmů: „Valčíková válka“režiséra Ludwiga Bergera, „Kane Angst Thief Liebe“režiséra Hanse Steinhoffa a „Victor and Victoria“režiséra Reinholda Schünzela.
V roce 1934 Anton hrál v pěti různých filmech: „George a Georgette“- francouzská verze filmu „Victor a Victoria“režiséra Rogera Le Bona, „Die vertauschte Braut“režiséra Karla Lamacha, „Maškaráda“režiséra Wiley Forsta „Žena, která ví, co chce, režie Viktor Janson a anglické manželství, režie Reinhold Schünzel.
1935: Regina, režie Erich Waschneck, The Gypsy Baron, režie Karl Hartl, její francouzská verze, La Baron Tsigane, režie Henri Chaumette, I Was Jack Mortimer, režie Karl Froelich, a pražský student, režie Arthur Robinson …
Rok 1936 byl pro Antona posledním rokem jako německy mluvícího herce. V letošním roce si zahrál ve filmu Carský kurýr Richarda Eichberga, Michelle Strogoff od Jacques de Baroncelli v režii Willieho Forsta a ve francouzském filmu Port Arthur od Nicholase Farkase.
Kariéra v divadle a kině
Na rozdíl od většiny německy mluvících herců si Anton udělal vynikající kariéru v anglickém kině.
Anton Wilbrook debutoval v anglickém kině v roce 1937 ve filmu Voják a dáma jako Michael Strogoff. Jednalo se o anglickou verzi německého filmu The Tsar's Courier.
V roce 1937 hrál Anton jako princ Albert ve Viktorii Veliké v režii Herberta Wilcoxe. Příští rok 1938 stejný režisér natočil pokračování filmu Šedesát slavných let a pozval Wilbrucka, aby hrál stejnou roli.
Walbrück debutoval v anglickém divadle v lednu 1939. On hrál roli Otta v Design for Life v Haymarket Theatre. Poté se Anton přestěhoval do Savoy Theatre a zúčastnil se více než 233 různých představení.
V thrilleru Gas Lanterns (1940) režiséra Thorolda Dickinsona ztvárnil Charlese Boyera, vraha jejího manžela.
V romantickém melodramu Dangerous Moonlight (1941) hrál polského pianistu, který se obával návratu domů do Polska.
Ve stejném roce 1941 se objevil ve filmu „49. rovnoběžka“s Powellem a Pressburgerem. V roce 1943 hrál ve filmu „Život a smrt plukovníka Blimpa“pozitivní roli temperamentního a impulzivního německého důstojníka Thea Kretschmara-Schuldorfa. Oba tyto filmy mají společné to, že Walbrook v nich hrál pozitivní role Němců odmítajících národní socialismus.
V roce 1945 byl propuštěn Muž z Maroka v režii Mutze Greenbauma, ve kterém Anton hrál roli Karla Langera.
Ve filmu Červené boty (1948) hraje roli krutého choreografa a tyranského impresária Borise Lermontova.
Jedním z nejneobvyklejších filmů s Antonovou účastí je gotický thriller podle Pikové královny Alexandra Puškina. Walbrook získal hlavní roli kapitána Hermana Suvorina.
V 50. letech se krátce vrátil na jeviště německých divadel v Dusseldorfu, Hamburku a Stuttgartu i na plátna německých filmů.
S německým režisérem Maxem Ophulstem Anton hrál v La Ronde (1950) jako ceremoniář, v Lole Montes (1955) jako bavorský král Ludvík I. a v Der Reigen jako vševědoucí zpovědník.
V roce 1950 si zahrál ve francouzském filmu Král na jednu noc režiséra Paula Maye jako hraběte von Lerchenbach.
V roce 1951 se jako Johann Strauss podílel na německém filmu Vídeňské valčíky. Film režíroval Emil-Edwin Reinert.
V roce 1952 se objevil v divadle Colosseum v inscenaci Call Me Madame jako Konstantin Cosmo.
V roce 1954 hrál roli Gregoira Varema ve francouzském filmu Chargé d'Affaires Mauricius režiséra Juliena Duviviera.
V roce 1955 hrál v anglickém filmu „Ach … Rosalind !!!“jako Dr. Falke.
V roce 1957 hrál roli Cauchona, biskupa z Beauvais ve filmu „Saint Joan“anglického režiséra Otta Premingera.
Antonovým posledním dílem byla role majora Esterhazyho v anglickém filmu „I vinit“režiséra Jose Ferrera.
Jeden a jeho společné hvězdy na scéně, Moira Shearerová, si vzpomíná, že Walbrook byl velmi osamělý člověk. Mimo natáčení neustále nosil sluneční brýle a jedl sám.
Na konci 50. let Anton konečně odešel z kina, jen občas se začaly objevovat v televizních pořadech.
V roce 1960 hrál v show Venus im Licht, německé astronomické show věnované pozorování Venuše. V roce 1962 se objevil v anglické show "Laura". V roce 1964 - v německé televizní show „Der Arzt am Scheideweg“a v roce 1966 - v anglické show „Robert and Elizabeth“.
