Elina Bystritskaya je legendou ruského kinematografického a divadelního umění. Popularita k ní přišla spolu s obrazem Aksinyi z Sholokhovova nesmrtelného románu o kozácích. Po celý svůj život zůstávala Bystritská stejně hrdá, nekompromisní a rozhodná jako hrdinka, která ji oslavovala.
Z biografie sovětské herečky
Elina Avraamovna pochází z Kyjeva. Narodila se 4. dubna 1928. Elinin otec byl specialistou na infekční choroby, její matka pracovala jako kuchařka v nemocnici. Dětství budoucího umělce strávila na Ukrajině. Když začala válka, celá rodina se přestěhovala do Astrachanu. Zde dívka prošla výcvikem v ošetřovatelských kurzech a poté pracovala ve vojenské nemocnici jako zdravotní sestra.
Když boje utichly, šla Elina studovat na zdravotnickou školu. Brzy si ale uvědomila, že nemůže být lékařkou. Během války Elina viděla mnoho úmrtí a lidská utrpení si vzala velmi blízko k srdci. Výsledkem bylo, že dívka pochopila: medicína není jejím osudem.
Po úvaze si Bystritskaja vybrala pro sebe tvůrčí povolání. Na konci 40. let přišla na amatérské umělecké aktivity. Otec však trval na tom, aby jeho dcera vstoupila do filologického oddělení pedagogického ústavu. Elina tam studovala jen rok a poté odešla na Institut divadelních umění. V roce 1953 absolvovala kurz L. Oleinika. Poté pracovala v činoherním divadle ve Vilniusu, v Puškinově divadle v hlavním městě, poté v divadle Malý.
V kině začala Bystritskaya kariéru na počátku 50. let. Sláva a oblíbená láska jí přinesly roli krásky Aksinyi v epickém filmu S. Gerasimova "Quiet Don". Film byl propuštěn v roce 1958. Když byl obraz uveden na obrazovky, Bystritskaja obdržela spoustu dopisů s odpověďmi. Zvláštní význam pro ni měl dojemný dopis, který napsali starší donských kozáků.
V 70. letech začala učit Elina Avraamovna. V této oblasti pracovala na GITIS a na Shchepkinově škole.
Bystritská si také našla čas na koncerty. Dovedna recitovala prózu a poezii, zpívala romániky a písně válečných dob. V posledních letech herečka aktivně spolupracuje s folklórním souborem "Rusko".
Po desetiletí a půl byla Bystritskaja ve vedení Ruské federace rytmické gymnastiky, podílela se na práci několika veřejných organizací, vstoupila do Rady pro kulturu, která byla organizována pod hlavou ruského státu. Herečka se také zabývala charitativní prací.
Bystritská věřila, že je možné zachovat vnitřní jádro po celý život, když děláte to, co opravdu chcete. A pokud je rozhodnuto, vždy jděte celou cestu. Každý věděl o neústupnosti talentované herečky, jejím nekompromisním přístupu a dodržování zásad.
Nemoc a smrt herečky
Na sklonku svého pohnutého života Elina Avraamovna trpěla vážnou nemocí. Stěžovala si na bolesti na hrudi. Vize herečky se také zhoršila a začal se vyvíjet šedý zákal. Objevily se u něj problémy s krevním tlakem a srdcem. Elině Avraamovně byla nabídnuta hospitalizace, ale odmítla vyšetření a ošetření v nemocnici a raději zůstala doma se svou sestrou. Nohy herečky se brzy vzdaly.
Zdraví herečky se zvláště zajímalo o její fanoušky, když oslavila 91. výročí.
Zdravotní problémy se mezitím staly stále zřetelnějšími. Kromě toho utrpěla zápal plic. Sestra herečky Sophia Shegelmanová ji dokonce chtěla přepravit do Izraele na ošetření, ale Bystritskaja nechtěla opustit zemi. Cítila, že v jejím věku a zdravotním stavu by tento krok nebyl přínosný.
Rok 2019. V dubnu vstoupila Elina Avraamovna na jednu z klinik v hlavním městě. Lékaři však již nemohli zlepšit své špatně otřesené zdraví. Bystritské srdce 26. dubna 2019 přestalo bít. Bylo jí 92 let. Veřejnost se o smrti herečky dozvěděla ze zprávy vedení Malého divadla, kde Elina Avraamovna pracovala mnoho let.
Pro mnoho fanoušků Bystritského talentu byla její smrt šokem. Mnozí ji vnímali přesně jako hrdou a živou Aksinyu z filmového zpracování Sholokhovovy knihy. I ve velmi starém věku si herečka zachovala svou krásu, vnitřní sílu, sebevědomí a šarm. Po několik generací sovětských lidí zůstávala Elina Avraamovna legendou. O osobním životě populární herečky se ale ví málo. Bystritská velmi pečlivě střežila své ženské štěstí, nesnažila se chlubit svým soukromým životem.
